REGENERACE Online

KALENDÁRIUM BYLINÁŘE PAVLA 2/2008

Vybráno z měsíčníku REGENERACE č. 02/2008

Autor: Pavel VÁŇA

Byliny máme na dosah, takže je můžeme kdykoli zužitkovat. Vzhledem k tomu, že mají rozmanitý vzrůst, barevnost i vůni, zahrádku rovněž zkrášlí a dodají jí zvláštní půvab, který obdivujeme na obrázcích staročeských selských stavení s nezbytnou zelení kolem.

VONIČKY PRO KRÁSU

Zvláštní skupinu rostlin, které řadíme mezi léčivky, tvoří byliny aromatické, které používáme jako koření nebo je máme doma pro radost jako „voničku“. Tento název už dnes nikomu prakticky nic neříká. Na začátku minulého století se ale dávaly svazečky čerstvých nebo sušených aromatických rostlin do prádelníků a šatníků, čímž se mimo jiné likvidovali moli. U nás se aromatické byliny nepoužívají v kuchyni tak často, jako například ve Francii, Španělsku či Řecku. Bohužel. Některé z nich však upotřebíme ke koupelím, na ošetřování vlasů, k odstranění nepříjemného pachu potu nebo k přípravě pleťových masek.

ZVLÁDNUTELNÁ SPECIFIKA

Způsob pěstování bylin – výsev předpěstovaných sazenic a kultivace – se v podstatě neliší od jiných plodin nebo květin. U některých sice existují určitá specifika, ale i ta jsou zvládnutelná. Léčivé rostliny mají často drobná semena, proto je vyséváme na povrch. Aby se nestalo, že zapomeneme, co jsme „půdě svěřili“, nesejeme je do truhlíku na široko, ale do řádků, a ty označíme kolíčky.

Vzešlé rostlinky nenecháme vytáhnout, nýbrž je včas pikýrujeme, aby dobře rostly a sílily. Při výsadbě doporučuji dodržovat vyzkoušený spon a při přímém výsevu na záhon bychom ho také měli respektovat. Samozřejmě po celou dobu vegetace udržujeme políčko či květináč bez plevelu.

JAK NA PLEVEL A ŠKŮDCE

Léčivé byliny nemají ve srovnání s ostatními kulturami mimořádné nároky na hnojení. Můžeme dokonce říci, že ani stopové prvky nemají na obsah účinných látek žádný vliv. Naopak varuji před nadměrným hnojením, zvláště dusíkatými hnojivy. Odstrašujícím případem je honba za výnosy, jako se děje u ovoce a zeleniny. Snaha vypěstovat giganty totiž většinou bývá na úkor jejich kvality. Nabízí se možnost nechat si udělat agrochemický rozbor půdy a podle výsledků přihnojovat.

Při pěstování „v malém“ nedoporučuji používat žádné chemické postřiky, aby bylinky zůstaly naprosto čisté a plné životodárné síly. Když je před výsadbou zahrádka přespříliš zaplevelená, pomůžeme si herbicidy, jinak se vytrvalých „nezvaných hostů“, jako jsou kopřiva, bršlice kozí noha a pýr svlačec, nezbavíme.

V případě rozšíření houbové nebo plísňové choroby, v první řadě použijeme ruce a otrháme napadené části. Když to nezabere, poradíme se s odborníky nebo třeba zalistujeme v knížce Choroby a škůdci léčivých rostlin a ochrana proti nim.

AŽ NASTANE SKLIZEŇ...

Při sklizni natí dbáme na to, abychom je posekali na začátku kvetení. Nať odřezáváme 10 až 15 cm nad zemí, protože zdřevnatělé a příliš silné části stonků prodlužují proces sušení. Máme také na paměti, že překvetlé rostliny mají méně účinných látek a ztrácejí barvu. Plody sklízíme v plné zralosti, kořeny zásadně na konci vegetace, tzn. na podzim. Musíme je dokonale očistit od půdy a oprat. Rozřezáváme je podélně na půlky nebo čtvrtky podle velikosti, sušíme na sítech v jednoduché vrstvě a několikrát je obrátíme; neopatrná manipulace je však poškozuje.

ANI SUŠENÍ NENÍ VĚDA

Některé rostliny sušíme jednotlivě nebo ve svazečcích zavěšených na drátě. Při podzimním sušení kořenů můžeme přitopit nebo je opatrně a šetrně vysoušíme nad kamny; teplota by ale neměla přesáhnout 40 °C.

Obecně platí, že si po usušení mají veškeré části bylin zachovat původní barvu. Například květy divizny musejí zůstat jasně žluté. Zahnědlé signalizují nežádoucí fermentaci, kterou způsobilo třeba jejich pomačkání při sběru nebo nevhodné sušení.

Při sušení používáme čistý pult s možností dobrého větrání a jeho velikost určuje objem „úrody“ léčivek. Po uschnutí je poměr zhruba 5 : 1; to znamená, že když nasbíráme 5 kg čerstvých bylin, po usušení získáme 1 kg. U některých rostlin to bývá i mnohem méně. Drogy si zachovávají účinnost 2 roky, pokud je správně uchováváme. Navlhlé byliny snadno plesnivějí a bývají infikované aflatoxiny, které způsobují vážné nemoci, a proto jsme v tomto směru ostražití. Léčivky pro vlastní potřebu skladujeme nejlépe v pevných vícevrstevných papírových sáčcích. Ty, které snadněji vlhnou – heřmánek, divizna – uchováváme v plechovkách nebo ve skleněných lahvích s těsnícím uzávěrem. Hlavní podmínkou je skladování v suchu a spíše v chladu.

Akce našich přátel - inzerce

Kde nás najdete?