Zprava je to s REGENERACE - -

Regenerace Facebook

Přátelé

Eminent - dobré knihy


Předplatné


Rádio Místo setkávání


Spagyria -  zdraví z přírody


REGENERACE Online

MILAN CALÁBEK: FYTOTERAPIE POD DROBNOHLEDEM

Vybráno z měsíčníku REGENERACE č. 09/2007

Autor: Jaroslav KŇAP

REGENERACE

Dramaturg, režisér, překladatel divadelních her, léčitel, esoterik, cestovatel. Ale nikdy nebyl herec, jak se někteří domnívají. Kolem jeho osoby vůbec kolují nejrůznější zvěsti a legendy. Faktem je, že spolupracoval s prof. Kahudou v Psychoenergetické laboratoři a byl viceprezidentem Filipínského léčitelského kruhu. Jeho jméno je nerozlučně spjato s centrem Mandala a Univerzitou nové doby, kterou založil v roce 1997. Český klub skeptiků Sisyfos ocenil jeho snažení stříbrným Bludným balvanem za rok 2001, a to za vzdělávání budoucích alchymistů, astrologů, hermetiků, psychologů krevních skupin, šamanů, vykladačů aury, karet, snů a dalších zasvěcenců. Takový je ve stručnosti Milan Calábek.

Když jsem se připravoval na tento rozhovor, tradičně jsem začal u internetu. Přiznám se, že mě poněkud zaskočila téměř tisícovka odkazů. Rozhodně jsem takové množství nečekal. Pracně připravované otázky nakonec zůstaly v tašce. Vše se vyvíjelo zcela jiným směrem. Domnívám se, že to není na škodu věci, spíše naopak.

Pochopil jsem, že Milan Calábek prostupuje napříč obory. Přitom klíčovou otázkou je pro něho archetypální psychologie a buddhismus. Dohodli jsme se, že budeme postupovat krok za krokem – od samotných základů. Z původně zamýšlené jednorázové akce jsme se domluvili na sérii rozhovorů. Začínáme fytoterapií, která je v REGENERACI významným způsobem zastoupena.

„Podíváme se na byliny zcela jinak, než jak je lidé běžně vnímají. Od fýzis čili stránky fyzické budeme postupovat k jejich duševnímu a pak duchovnímu působení. Rostliny jsou na Zemi už miliony let. Představují jinou formu inteligence, než je animální a naše lidská; vede nejen k obnově těla, ale i k rozšíření vědomí.“

Vydejme se tedy na pozoruhodnou a napínavou cestu poznání.

Milan CalábekDočetl jsem se, že v celosvětovém měřítku dává 80 procent populace přednost bylinám před chemickou léčbou.

To je pravda, ale drtivá většina připadá na populaci afrických nebo asijských zemí, o něž farmaceutické koncerny zatím kvůli jejich chudobě nemají zájem. Na druhé straně například ve Francii, která má slavnou bylinkářskou tradici, nebo v Itálii je trh s bylinami téměř v troskách. Mnohem lepší situace panuje v Německu, Anglii nebo ve Spojených státech amerických, kde se loňský obrat jen za bylinné doplňky pohyboval okolo 25 miliard dolarů.

A co v Čechách?

Myslím si, že zatím je u nás situace velmi dobrá. Především díky Valdemaru Grešíkovi, který dělá úžasnou práci nejen šíří nabízeného sortimentu, ale i tím, že udržuje ceny od 17 do 40 korun, takže i pro každou babičku jsou prakticky všechny důležité byliny z kvalitního bioprostředí dostupné. Problém je pouze v jejich zastaralém a nevhodném způsobu používání, které nebere ohled na biotyp nemocného a jeho celkový stav.

Jak lidský organismus ovlivňují chemické léky ve srovnání s léčivkami?

Určité chemické látky i byliny působí na stejné buněčné receptory a předávají jim do jisté míry shodné informace, které zajišťují, aby buňky a následně i orgány, které se z nich skládají, byly funkční.

Rozdíl ale spočívá už v tom, že anorganický nosič takové informace v podobě ligandu – jakéhosi klíče odemykajícího receptor jako buněčný zámek – do něho nezapadá přesně. A tak ve srovnání s organickým bylinným ligandem receptory poškozuje, jak na to už dlouho upozorňují američtí badatelé. Proto je třeba dávkování léku zvyšovat nebo měnit preparáty, což je výhodné pro obchod, ale nikoli pro lidské zdraví.

Kromě toho, když dlouhodobě užíváme chemické léky, vede to k mineralizaci organismu neboli v biblické terminologii v obrácení se v prach, protože postrádají životní sílu. Zatímco byliny tuto tendenci k mineralizaci – rozpadu – překonávají právě tím, že prach Země přeměňují na živý organismus. A tak působí nejen na informační rovině přes buněčné receptory, ale i na energetické a zároveň výrazně stimulují náš autonomní nervový systém a tvorbu hormonů i neurotransmiterů.

Co znamená léčit životní silou rostlin?

Jak antická bylinná terapie, tak i čínská patří mezi tzv. energetické medicíny. Uvedu příklad: vrba bílá, která roste na březích potoků a řek, se po tisíciletí musela vyrovnávat s výrazně vlhkým prostředím. Aby přežila, její životní síla přijímaná z kosmu musela mít především „vysušující“ kvalitu. Díky tomu se stala kosmickým regulátorem vlhké krajiny. Stejným způsobem působí i ve „vnitřní krajině“ organismu, tedy vysušuje, stahuje „vlhkou horkost“ z nastuzení a tím z hlediska antické filozofie pomáhá v těle obnovit narušenou rovnováhu čtyř živlů: vody, ohně, vzduchu a země.

Jakým způsobem antika nahlížela na byliny?

Antická fytoterapie dělila nemoci na horké, suché, vlhké a studené, stejně tak rozdělila i byliny podle kvality působení jejich životní síly a používala je na základě principu Contraria contrariis curantur! neboli Protiklad budiž vyléčen protikladem! Diagnóza i terapie z tohoto hlediska byla pak velice jednoduchá. I úplný laik byl schopen rozpoznat, zda ho trápí suchá, či vlhká horkost plic, zda má suchý kašel, či vykašlává hleny.

Oproti soudobému herbalismu byla antická fytoterapie až na výjimky daleko dál, protože u nemocného určovala nejen nemoc a byliny vhodné k léčbě, ale i kvalitu životní energie (živel), která v něm převládala po celý život. Zda je to vzduch (sangvinik), oheň (cholerik), voda (zde se liším od hlavního proudu – melancholik) nebo země (flegmatik). Toto určení biotypů bylo klíčové.

„Co je pro jednoho lék,“ jak formuloval římský básník a filozof Lucretius, „je pro druhého jed.“ Kupříkladu na moje srdce výborně působí hlaváček jarní nebo kozlík, zatímco hloh, jmelí nebo schizandra na mě mají zcela opačný účinek. Ale pro srdce mého přítele Petra jsou naopak hloh a schizandra vynikajícím prostředkem. I proto studenti v naší škole, když probíráme bylinnou terapii, mají k dispozici na každou nemoc okolo dvaceti bylin a naučí se určovat, která z nich je pro konkrétního kolegu nejvhodnější, a vyhnout se té, která by mu celkově uškodila, i když se běžně na jeho problém používá.

V tomto duchu, ale jiným způsobem postupují i jiní čeští herbalisté jako např. L. Kříž nebo R. Kindl, kteří pro každého klienta vybírají byliny individuálně, protože zejména takzvané bylinné směsi na konkrétní problémy určené pro všechny při nejlepším neúčinkují.

Můžete být konkrétní?

Ve většině směsí se objevuje meduňka, která ale s výjimkou hodně mladých lidí působí zhoubně, zejména na příslušníky středního věku a starší. Používá se obvykle na zklidnění nebo proti kornatění cév, nicméně zhruba u poloviny pacientů naopak kornatění způsobuje. Zejména u žen snižuje činnost štítné žlázy a tím zároveň zvyšuje množství „špatného“ cholesterolu, který se pak s vápníkem usazuje v cévách. Kromě toho potlačuje tvorbu pohlavních hormonů, čímž zhoršuje premenstruační syndrom a následně přispívá k osteoporóze.

Ostropestřec mariánskýJeště větší pozor si musíme dávat na ostropestřec mariánský. Pokud žena objeví sebemenší bulku v prsou, trápí ji vysoký tlak nebo má muž problémy s potencí – s výjimkou otravy muchomůrkou zelenou – pak by se této léčivce měli vyhýbat, neboť stimuluje tvorbu prolaktinu. Stejně tak čaji maté (cesmína paraguajská), který zejména u žen v menopauzálním věku téměř zaručeně odvápňuje kosti.

Z hlediska současného výzkumu je většina nemocí způsobena nerovnováhou autonomního nervového systému (dále ANS). Ten se dělí na dvě větve: sympatikus, který stimuluje a podněcuje vydávání energie, a parasympatikus, jenž naopak vypíná činnost většiny orgánů a umožňuje ukládání energie. Určitá nemoc je tudíž vyvolána buď nadměrnou činností sympatiku – tradiční čínská medicína (dále TČM) mluví o excesu jangu, zatímco z hlediska antické medicíny má charakter hřejivý a vysušující. Nebo je způsobena nedostatečnou činností parasympatiku – TČM mluví o nedostatku jinu a z hlediska antické medicíny ochlazuje a zvlhčuje organismus. V prvním případě musíme vědět, zda vybrat byliny, které potlačí činnost sympatiku, nebo budeme stimulovat parasympatikus. Stejně tak ve druhém případě, zda potlačíme činnost parasympatiku, nebo jde o nedostatečnou činnost sympatiku (nedostatek jangu), a zvolíme byliny, které ho stimulují.

I když to působí na první pohled složitě, vytvořili jsme jednoduchý systém, který může velice snadno zvládnout a používat prakticky každý. Pokusili jsme se v praxi propojit antickou medicínu s TČM a přitom využít poznatky současné vědy. Ájurvédu, o které můžeme mluvit jindy, v tomto případě nepoužíváme, protože vychází z jiného principu.

Samozřejmě ještě potřebujeme určit, zda u dotyčného dominuje sympatikus, nebo parasympatikus. Když tedy u klienta s dominancí sympatiku léčíme nemoc, která je způsobena jeho sníženou činností, jde téměř vždy o vyhoření, a proto mu nemůžeme dát byliny na stimulaci sympatiku, ale úplně jiné na jeho regeneraci. Jinak bychom jen švihali bičem koně, který se už zhroutil vyčerpáním.

Vraťme se ještě k rozdílu mezi chemickými léky a bylinami...

Mluvili jsme o kůře vrby bílé, která stejně jako tužebník jilmový nemá žádné vedlejší účinky. Farmakologové z nich ale izolovali salicyn a podle jeho chemického vzorce vyrobili neživý anorganický aspirin, který ovšem postrádá životní sílu a bez dalších organických látek obsažených ve vrbové kůře rozleptává žaludeční sliznici, a hlavně v organismu ničí všechny prostaglandiny; nejen ty škodlivé. Jako většina chemických léků tedy víc škodí, než prospívá.

Pouhý nálev z vrbové kůry nepůsobí jen svým biochemickým složením na syndrom nemoci, která je projevem nerovnováhy ANS, ale především snižuje činnost parasympatiku, takže jím nebržděný sympatikus bude na organismus působit hřejivým, vysušujícím účinkem a tělo se vyléčí samo díky obnově rovnováhy ANS. To je podle antické medicíny ono působení na kořen stromu nemoci a ne pouze na jednu jeho větev – Holon tou somatis, jak se uvádí ve starořečtině.

Musíme pochopitelně přihlížet k prostředí, v němž byliny rostou, a také k jejich morfologii; zda používáme kořen, list, květ, případně plod, neboli jakých kosmických sil jsou nositeli. Teprve až následně vyhodnotíme jejich biochemické složení, jenž je v centru pozornosti současných herbářů.

Jak působí byliny na hormonální systém?

To je skutečně klíčová otázka, protože každá léčivka působí nejen na nervový systém, ale vyvolává i tvorbu určitých hormonů a neurotransmiterů, což při bylinné terapii nesmíme opomíjet, i když předpisujeme byliny na to nejbanálnější onemocnění. Většina léčivek působí na receptory hypothalamu a přes něj, nebo přímo na hypofýzu. Ta pak dává příkaz k tvorbě hormonů v nadledvinkách, štítné žláze, pohlavních žlázách nebo k tvorbě růstového hormonu.

Dnes nejvíc lidí umírá na kardiovaskulární choroby, které dřív byly pochybnou výsadou mužů, ale situace se změnila po zhroucení patriarchálního systému; například ve Spojených státech amerických už kolem padesátky umírá na infarkt 2x více žen a brzy tomu tak bude i u nás. Přitom srdce stále léčíme, jako bychom nevěděli, že muž má vůbec nejvíc testosteronových receptorů v těle (žena estrogenových), takže potřebujeme testosteron nejen pro tvorbu svalové hmoty, uspokojivý pohlavní život, životní sílu, emocionální rovnováhu, ale především pro srdce. Odhaduje se, že z 90 procent je účinnou prevencí kardiovaskulárních chorob. S přibývajícím věkem ale ubývá DHEA (dehydro-epi-andosteron), jakýsi pramen mládí, základní látka, z níž testosteron vzniká. Skutečné zdraví určuje poměr DHEA a kortizolu (stresový hormon) jak u muže, tak ženy. Kolem sedmdesátky je tvorba DHEA zhruba o 85 procent nižší než v pětadvaceti.

Na rozdíl od syntetické DHEA, která způsobí, že organismus ji přestane zcela vytvářet, pomocí vhodné bylinné terapie můžeme podnítit její tvorbu i v pozdním věku a udržet si tak zdraví. Vysoká hladina kortizolu totiž zvyšuje krevní tlak, snižuje glukózovou toleranci, podílí se na vzniku diabetu, zhoršuje imunitu, způsobuje nespavost, záněty, ztrátu kostní hmoty, snižuje činnost štítné žlázy u mužů, ničí a oslabuje paměť, urychluje stárnutí. Kdežto DHEA udržuje kortizol v rovnováze, posiluje srdce, imunitu, životní sílu i libido. Každá civilizace si kromě meditačních postupů na snížení hladiny kortizolu vytvořila i vlastní zdroj DHEA, jinak by nepřežila. Antika měla pískavici- řecké seno, Aztékové divoký jam, Inkové macu, která ale podporovala tvorbu DHEA pouze u mužů, a Čína zase měla kustovnici čínskou, která je výjimečně vhodná pro všechny biotypy.

U stárnoucích mužů však působením enzymu aromatázy z testosteronu vzniká tolik nebezpečný estrogen. Jeho tvorbu ale můžeme potlačit bioflavonoidem chrysinem, který obsahuje nejen řada bylin, ale i brokolice, sója, kapusta, květák a další kruciferní zelenina. U žen stejnou roli zastává estrogen, který chrání jejich kardiovaskulární systém, svalovou a kostní hmotu, zvyšuje energii – životní sílu – a stimuluje mozek. Do menopauzy je klíčový správný poměr s progesteronem, ten v klimakteriu klesá na 1 procento a estrogen na 50 procent. Ale už zhruba v pětatřiceti letech začíná mírná estrogenová dominance jako předzvěst premenstruačního syndromu. Antická civilizace dokonale chránila ženy a prodlužovala jim mládí a ženskost drmkem, pískavicí, omanem nebo kořenem pivoňky, které stimulují tvorbu progesteronu. Aztékové používali damiánu nebo divoký jam, Inkové přestup révový (Smilax sarsaparilla) a macu, zatímco Keltové červený jetel a v Číně kustovnici, schizandru, kořen pivoňky apod. Díky tomu ženy netrpěly endometriózou, cystami na vaječnících nebo v prsou, klimakterickými příznaky, inkontinencí, rakovinou prsu, dělohy nebo vaječníku. Před kardiovaskulárními chorobami nebo osteoporózou je po pozdní menopauze chránily fytoestrogeny. V antice to byla především cizrna (římský hrách) a na Dálném východě sója.

O hormonální antikoncepci se velmi diskutuje... Užívat ji, či nikoli?

Na tom, že ženský organismus předčasně přestává tvořit progesteron, se z velké části podílí právě hormonální antikoncepce, která jej obsahuje obvykle s estrogeny. Jakmile se objeví v krvi, hypothalamus nepošle vaječníkům příkaz, aby ho vytvářely. Po ukončení užívání hormonální antikoncepce trvá až 9 měsíců, než ho začnou tvořit a znovu se objeví menstruace. Kromě toho se tato antikoncepce často podílí i na snížení činnosti štítné žlázy.

Daleko nebezpečnější je ale hormonální léčba. V roce 2000 se v Los Angeles konal lékařský kongres, kde starší lékař promluvil o svých neblahých zkušenostech s touto terapií a jejími následky. Dokládal to jedním konkrétním příkladem ze své praxe za druhým. Od rakoviny dělohy, vaječníků až po rakovinu prsu. Zapřísahal kolegy, aby už nikdy pacientkám nepředepisovali syntetické hormony. Nastalo dlouhé ticho. Pak vstal další lékař a řekl: „Máte naprostou pravdu, ale co jim máme předepisovat?“

Pokud se nevrátíme zpátky k bylinám nebo třeba hypnoterapii, tak ženy nebudou mít zrovna nejlepší výběr: buď brát syntetické hormony a riskovat rakovinu, nebo je nebrat a riskovat infarkt.

Související články

Zdraví z REGENERACE

Více informací...

Rozhovory REGENERACE

Více informací...

Knižní tipy REGENERACE

Více informací...

Esoterické fenomény

Více informací...

Vyhledávání

Vyhledat:  

Keltský telegraf Online na Facebooku

Akce našich přátel - inzerce

Informace

  • Píšete redakci a žádáte odpověď? Přiložte ofrankovanou obálku se zpáteční adresou.
  • Chcete-li doporučit léčitele, obraťte se každou středu od 13:00 do 16:00 na MUDr. Petra Sedláčka a konzultantku Marii Příhodovou na tel.: 233 350 013
  • Už jste si předplatili REGENERACI? Za výtisk zaplatíte 28,50 Kč/1,43€ (43 Sk) a časopis dostanete domů tři dny po vydání. Nabízíme i rychlejší objednání prostřednictvím mobilního telefonu (viz OBJEDNÁVKA).

Kde nás najdete?

Astrovíkend, esoterický festival