REGENERACE - BIOMODULAČNÍ MYŠLENÍ

Časopis & spol.

REGENERACE Online

Redakce

RSS kanály

Přátelé

Partneři

REGENERACE Online

BIOMODULAČNÍ MYŠLENÍ

Vybráno z měsíčníku REGENERACE č. 08/2010

Autor: Jan Šula

Je důležité uvědomit si, že za vším, co se děje s námi i s okolím, je jen projev naší mysli a vzorců chování, podle nichž se ubírá náš život. Teď jde jen o to, nakolik jsme schopni analyzovat stav svého vědomí a ptát se, jaké jsou skutečně naše vlastní myšlenky a motivace a jaké jsou postoje a motivace, které nám „někdo dal“. S teorií vzniku nemoci jako disharmonie mezi vědomím a podvědomím pracoval už dávno Sigmund Freud. Protože ale nevěděl, jaká je podstata vztahu mezi hypotalamem a čelním lalokem, byly jeho postupy víceméně empirické a bez možnosti objektivní analýzy. Nicméně jeho genialita předběhla svou dobu o mnoho generací a teprve dnes můžeme zkoumat to, co on sám intuitivně sepsal.

Naše myšlenky vytvářejí i naši realitu. Slyšeli jsme to mockrát, ale jen velmi málo lidí si pod touto větou umí představit, o co vlastně jde. Člověk vychovaný v západní kultuře vše vnímá a analyzuje jen pomocí rozumu a citu. Ducha už dávno zahodil v první třídě obecné školy, kdy se stal obětí zákazů, příkazů a nařízení, jež s ním jdou ruku v ruce celý život. Tyto stereotypy, které nejsou z devadesáti devíti procent „naše“, pak formují naši realitu. Pro každého je velmi těžké posoudit, zda právě jedná jako ON sám, nebo je jeho chování přejaté od matky, otce, učitele nebo třeba babičky. Tyto přejaté vzorce myšlení mají bohužel v mnoha případech až fatální následky, jako je například vznik závažných onemocnění (rakovina, roztroušená skleróza). Je tedy nutné přijímat rozhodnutí sám za sebe. Svoboda myšlení je zároveň zodpovědnost. A kdo chce svobodu, musí za ni nést následky. Je to dobře, nebo špatně? To si musí zodpovědět každý sám.

NEGATIVNÍ A POZITIVNÍ EMOCE

Až do objevu regulačních neuropeptidů, který udělala americká lékařka Candace Pert, byly myšlení a emoce jen fi lozofi ckou kategorií, která nejde zevšeobecnit, tudíž je pro tzv. mechanistickou medicínu jen další odpadlickou vědou, která si na něco hraje, ale skutečně nic nevyléčí. Candace Pert byla první, kdo defi noval myšlenku a emoci jako formu posloupnosti aminokyselin a nazvala ji molekuly emocí. Tyto molekuly si můžeme představit jako řetězce aminokyselin, které ve své specifi cké formě originálního pořadí tvoří nástroj regulující život buněk, a tedy i náš. Řídící orgán celého systému je část mozku, hypotalamus. Spojení neuronů v něm je pak jakési formátování našeho základního hardwaru. Programy, které tam ukládáme, si kupujeme v obchodě, jenž se nazývá život. Ten nabízí radost, smutek, žal, žárlivost, závist atd. Prodejci takových programů jsou naši rodiče, prarodiče, kamarádi, vychovatelé, učitelé, trenéři atd. Bohužel jen velmi málo z těchto lidí nás vede k tomu, abychom se podívali do vlastní knihovny programů, tedy do toho, co máme na výběr pro sebe od sebe. Tento výběr řídí jediný binární systém, který je v současné době v každém z nás. A to jsou emoce pozitivní a negativní. Líbí, nelíbí. To, co se mi líbí, jsou moje emoce, moje vlastní já, moje naprogramování hardwaru. „Nelíbí“ jsou pak trojští koně a další virové programy, jež se tváří, že mi pomohou, ale de facto mě jen zpomalují a brzdí.

Přenos těchto výběrových informací se pak děje pomocí regulačních neuropeptidů. Tento poznatek přinesl Howardu Hughesovi a Hansi Kosterlitzovi v roce 1978 Nobelovu cenu za fyziologii. Objev byl nazván endorfin, tedy náš vlastní morfi n. Ten je jediným vodítkem k tomu, který program si zvolíme a který ne. Nyní víme, že peptidy se skutečně vytvářejí v celém těle, například v imunitních buňkách, kostní dřeni a střevních buňkách, kde jsou receptory pro výrobu neuropeptidů – miniaturních kousků bílkovin. Peptidy se skládají z řetězců aminokyselin různých délek, které se pak spoji v jakémsi náhrdelníku do velmi silné vazby z uhlíku a dusíku. Aminokyseliny jsou písmena, která v kombinaci s dalšími tvoří slova (peptidy) nebo věty (polypeptidy) nebo celé povídky (proteiny). Ty tvoří jazyk, jenž řídí funkci každé jednotlivé buňky, orgánů a systémů uvnitř těla.

První peptid byl objeven ve střevech a byl nazván secretin. To bylo velmi překvapivé, protože vědci si mysleli, že všechny fyziologické funkce jsou kontrolované pouze elektrickými impulzy z mozku a nervů. Dosud bylo identifi kováno více než sto neuropeptidů, které ovlivňuji změny nálad, nervové, hormonální a imunitní reakce. Mezi peptidy patří například endorfi n (hormon štěstí), inzulin (má vliv na hladinu cukru v krvi) či vasopresin (určuje krevní tlak).

NEUROPEPTID JAKO CHAMELEON

Neuropeptidy mění konfi gurace jako chameleon podle konkrétních myšlenek a emocí. Tvoří se tak obousměrná síť mezi stavem mysli a těla. Pokud neustále myslíte na to, že nenávidíte svého otce, pak celé tělo jede v programu nenávisti, ostatní lidé to vycítí a reagují na tuto vibraci receptorů tak, že se k vám nechovají dobře a vy jste pak dále rozmrzelí, rozzlobení. Tyto pocity se pak stupňují pokaždé, když na otce pomyslíte.

Konfucius řekl: „Pokud jste věnovali svůj život hledání pomsty, můžete si vykopat dva hroby.“ Jeden pro sebe a druhý pro svou duši. Naše myšlenky si totiž vytvořily vlastní obraz reality! Je nutné začít přemýšlet o tom, co je v našem životě nejdůležitější. Opakujme si jednoduchá, pozitivní a akční prohlášení vůči sobě samým. Změňme frekvence vibrací kolem vlastního těla. Pak se začnou správně spojovat neuropeptidy, což umožní lepší funkci buněk. Naše mysl najednou nalezne řešení, jak dosáhnout svých cílů. Tělo a mysl začnou pracovat co nejlépe. Změna myšlení musí obsahovat vzory, které vycházejí z pozitivního postoje a lásky. Například:

„Jsem v klidu v těle i mysli.“

„Mám šanci uspět v tom, v čem chci.“

„Mám pocit klidu protékajícího mým tělem.“

„Miluji, přijímám a schvaluji sám sebe, žiji pro svoji pravdu.“

Tyto mantry poslouží k odstranění energetických blokád, umožní elektronům kolem jádra svých buněk poslat pozitivní pocit dobré vibrace vln a částic do celého těla. Vibrace se vážou na buněčné receptory a umožní zprávu přenést přímo do fyzické i duchovní DNA, genetického zdroje naší bytosti. Hořkost, hněv, zášť, strach a starosti neustále spouštějí stresovou reakci. Tyto emoce se pak dostanou do stále se prohlubujících vrstev uvnitř buňky coby naše buněčné vzpomínky. Vrství se v těle jako stopy na psychice a duši. Navenek se to projeví fyzickým onemocněním nebo chronickými zdravotními problémy.

Jakmile buňka aktivuje vzpomínky na zážitek, například hádku s otcem, probudí negativni vibrace receptorů, které následně vyloučí neuropeptidy negace. Ty pak můžou dosáhnout vědomé mysli, jež zpětně ovlivní celé naše další fyzické bytí – může přijít neštěstí, nemožnost dosáhnout toho, co chceme, problémy ve vztazích. Naše osobnost se tak identifi kuje s hlubokými problémy, které nejsou naše, ale jež jsme si vytvořili na základě třeba neschopnosti odpustit otci. A to pak sehrává klíčovou roli v procesu vzniku nemocí.

Napsat redakci