REGENERACE Online

MARTIN STEJSKAL - HVĚZDU, ZA KTEROU SE NĚKTEŘÍ Z NÁS VYDALI, JE MOŽNÉ SPATŘIT I ZA DNE

Jak si vlastně člověk může představit čtyřicetiletou práci na knize?
Ono to zase není nic moc zvláštního, přihlédne-li se k mému stáří a zaujetí pro téma, které mě - i coby "věkem puncovaného kmeta" - nepřestalo zajímat. Navíc jsem to měl naštěstí rozdělené do dvou poločasů, i když jim pokaždé "pískal jiný sudí".První polovina se nesla ve znamení čiré spontaneity a bezelstné naivity. Mnoho věcí z běžné sběratelské agendy jsem tehdy neznal nebo podcenil, ani jsem ostatně nemohl doufat, že moje práce někdy vyjde tiskem, ale zato nucená klauzura v pozdním stadiu totalitní normalizace mi poskytla soustředění, které jsem později jen těžko hledal. Vždycky jsem svoji práci považoval jen za jakýsi "úvod", bylo mi jasné, že k nějaké definitivě se v této oblasti nikdy dopracovat nedá.
Dvacet let od vydání Labyrintu tajemna je období jedné generace. Z ohlasů na knihu jsem věděl, že se setkala se širokým zájmem, že však tam některé údaje chybějí. V době jejího vydání se právě rozhodovalo o osudu Československa a přizvání ke spolupráci od slovenského přítele, básníka Alberta Marenčina, mi v té chvíli připadalo jako nesmírně důležité. Ukázalo se však, že to spíš posílilo její extenzivní než intenzivní vyznění.
Z řady dotazů jsem věděl, že mnozí postrádali v knize odkazy na přesné prameny. Rozhodl jsem se proto zařadit je na konec tohoto vydání. U nových přírůstků to nebyl problém, horší to občas bylo s dohledáním dat těch původně zmíněných.

Kolik míst jste zmapoval a jak jste na to vlastně šel? Metodicky, nebo spontánně?
Víte, slovo zmapovat s touhle prací nejde moc dohromady. V nejlepším případě jsou to střípky, "ostraka", z nichž se dá něco s větší nebo menší mírou přesnosti extrapolovat.
Ptáte-li se ale, kolik místopisných lokalit nová kniha obsahuje, je jich přes sedmnáct set. Přesný počet ovšem nevím.
Při práci jsem kombinoval obě metody, zvláště v poslední době, kdy už jsem nabyl jistých zkušeností se sběrem a tříděním pověstí. Stalo se i to, že jsem zjistil, že některý region je zastoupen nedostatečně, a věnoval jsem potom větší úsilí při vypátrání bájí právě odtud. Mám-li však odpovědět obecně, toto dílo je spíš výsledkem metodického, mnohdy doslova mravenčího sběru - na rozdíl například od knihy Praga hermetica, kde má intuice byla vedena pozoruhodně jasným vnitřním hlasem.
V celé mé práci existují tři, možná čtyři okruhy, o kterých můžu s klidným svědomím prohlásit, že jsou zcela mým přínosem ve studiu zdejšího hermetismu - respektive novým rozpoznáním dávno zapomenutých vztahů. Týká se to zejména zjištění konfigurace letohrádku Hvězda na Bílé Hoře, jejího vztahu k pražské Královské cestě a zhodnocení role Venuše-Večernice v jejím stavebním programu. Podobně je tomu s objasněním alchymistické role sošky Kvasničky na budyňském zámku a ještě s několika málo dalšími památkami, z nichž některé jsou i součástí této knihy.

Dokončení rozhovoru najdete v srpnové Regeneraci.
Rozhovor připravil Jiří KUCHAŘ

Akce našich přátel - inzerce