REGENERACE Online
JARMILA PODHORNÁ - KDYŽ V RÁJI DROBNĚ PRŠELO
Autor: Jiří Kuchař
Uzdravit se také znamená učinit se lepším. A pomoci se dá jen hledajícímu.
Na letošní čtvrtek druhého června jsem se těšil už od ledna, kdy jsem pořídil lístek na koncert Jethro Tull na hradě Helfštýn. Tehdy jsem ještě netušil, že na březnovém esoterickém setkání v Třinci potkám paní Jarmilu Podhornou a že svojí cestu za hudbou spojím s návštěvou malebně zapadlé vísky uprostřed Moravy.
Nad Brnem začaly padat první kapky a za Boskovicemi přišel drobný déšť. Vydržel až do chvíle, kdy jsem vstoupil do botanické zahrady, kterou bych na vesnici ani ve snu nečekal. Hned jsem si vzpomněl na Otčenáškovu knihu o dešti v ráji a její protagonisty, kteří se z pražského intelektualismu probudí do přírodní šumavské reality. Tohle sice bylo na Drahanské vrchovině, ale dojem byl podobný.
Ocitl jsem se v jiném světě, vonícím léčivými bylinami a esencemi, a později také mezi policemi s přípravky nejrůznějších barev i názvů. Na místě, kde ze sebe pupeny vydávají to nejlepší. Připadalo mi, jako by vše bylo na svém místě odnepaměti.
Kdy jste se vlastně začala věnovat gemmoterapii?
Od roku 1998. Do té doby jsem učila přírodopis, tady u nás na základní škole v Brodku u Konice.
Lidské zdraví, příroda a rostliny mě ale zajímají celý život. Působila jsem jako výchovný poradce a zabývala jsem se výukovými programy souvisejícími se zdravím. Vypozorovala jsem například jednu velice zajímavou věc, a sice vztah nemocí horních cest dýchacích k dysgrafii a dyslexii. Téhle problematice se věnuji už dlouho a čím dál víc se mi potvrzuje, že existuje jasná a průkazná souvislost.
Měl jsem spolužáka, který k nám přišel z malotřídky do šesté třídy jako suverénní jedničkář a končil v devítce na čtyřkách. Od dvanácti mu začaly v nose růst polypy a někdy bylo dokonce slyšet na celou třídu, jak těžce dýchá, doslova chroptí.
To je velice podobné, jenomže v tomhle případě už musí nastoupit chirurgie.
Co pro vás bylo hlavním motivem založit společnost na výrobu přírodních prostředků?
Když jsem viděla, jak umírá můj manžel a já nejsem schopná mu pomoci.
Jarmila Podhorná je na první pohled velice sympatická a zdánlivě nápadná žena. Na svůj věk je ovšem až nápadně čilá. Když mluví, srší z ní energie a oči jí září zvláštním vnitřním světlem.
Viděl jsem jí teprve podruhé v životě, a jak jsem jí nějakou dobu poslouchal, dostal jsem nejasný pocit, že ve škole měla radši ty slabší.
A to je pravda. Za celou mojí učitelskou éru jsem vždycky chránila žáky, kteří třeba neměli tak dobré rodinné zázemí jako ti ostatní.
Manžel mi pořád říkal, že v sobě mám nutkání spasit celý svět. Nádorové onemocnění mého otce a nemoc mého muže mi byly hlavním podnětem k tomu, abych začala dělat něco pro uzdravení lidí.
Rozhovor s Jarmilou Podhornou připravil Jiří KUCHAŘ. Najdete jej v říjnové Regeneraci.
RSS kanály
![[Valid RSS]](/img/design/valid-rss.png "Validate my RSS feed")
Napsat redakci
Odeslat mailem