REGENERACE Online
VÁCLAV HAVEL: NÁVRAT ARCHETYPU PROMĚNĚNÉHO V JEDINEČNOST
Autor: Milan Calábek
Ve "sdíleném nevědomí" českého národa, tak jako jiných národů, se už na počátku jeho vzniku ustálilo několik základních duševních dominant, které mu dávají charakteristické rysy a dynamiku. Představují další vývojovou fázi archetypů jako nadstavby ranějšího systému instinktů, která už ale postrádá všelidskou platnost. Z hlediska tématu tohoto článku budeme věnovat pozornost především protikladné a vzájemně se doplňující dvojici iniciujícího a realizujícího archetypu, kterou prvně ztělesňují historické postavy knížete Václava a jeho bratra Boleslava.
Kníže Václav, tak jako všechny inkarnace tohoto archetypu v našich dějinách, zosobňuje především světový aspekt češství se všemi pozitivy a negativy. Václavovým cílem bylo uvést vznikající český národ do rodiny křesťanských, tedy civilizovaných národů tehdejší Evropy, aby unikl osudu polabských Slovanů, považovaných za barbary odsouzené k masovému vyvražďování. Zatímco Boleslav, v souladu s jeho archetypem, ztělesňoval národní aspekt, jehož posláním bylo naopak český národ před tímto zdánlivě civilizovaným světem chránit, aby jej nestihl osud našich jižních sousedů - korutanských Slovinců, kteří sice nebyli vyvražděni, ale za svoji přílišnou důvěřivost a otevřenost zaplatili ztrátou identity a naprostým znevolněním. Historický Boleslav byl zároveň vynikajícím politikem a stratégem, skutečným tvůrcem českého státu. I nad Václavovou rakví se projevil jako velký státník překračující osobní horizont, překvapivě splnil všechny tehdejší podmínky ke svatořečení a důstojně ustoupil do jeho stínu.
Významové jádro obou archetypů zahrnuje rovněž posvátné a profánní, nebeské a pozemské, ideál a realitu... Jak to můžeme vidět i u jejich dalších inkarnací: Jana Husa a Jana Žižky, T. G. Masaryka a E. Beneše nebo Václava Havla a Václava Klause. A stejně jako jejich současníci můžeme i my být hrdí na oba své dnešní představitele jednající v souladu s těmito základními archetypy, které se stále znovu a znovu objevují v dějinách českého národa, jsou zárukou pokračování jeho existence a dávají mu nadčasový smysl.
Pozoruhodné souvislosti mezi životem Václava Havla a významnými postavami našich dějin můžeme vidět nejen ve světle archetypické, ale i transgenerační psychologie, podle které klíčové události v životě předků ovlivňují osud jejich potomků. V případě knížete Václava to byla zcela jistě konverze jeho dědečka Bořivoje, který přijal křest na Svatoplukově dvoře. Přesto postavil křesťanský kostelík jen na okraji Pražského hradu, zatímco v jeho středu dál planul věčný oheň a korunovační rituál se odehrával na kamenném stolci zasvěceném starému bohu kmene Čechů. Moderní archeologický výzkum prokázal zcela přesvědčivě, že slovanská kultura v Čechách si ještě v 9. století uchovala vysoce sofistikovanou duchovní soustavu íránského původu, rozšířenou dříve i v celém antickém světě pod názvem mithraismus. Její ústřední postavou bylo sluneční božstvo Mithra, které se v této době psalo Mihr a vyslovovalo Mir. Do nového křesťanského povědomí bylo u nás integrováno teprve až jako Mir sv. Václava.
Václav Havel, tak jako jeho archetypický předek, následoval ve svém duchovním vývoji dědečka Vácslava Havla, významného podnikatele, který se po své "konverzi", stal přesvědčeným esoterikem, spiritistou a teosofem. Na duchovní cestu ho přivedla mystička a stoupenkyně Mazdaznanu (moderní podoby mithraismu) Anna Pammrová. Vácslav Havel začal hledat "třetí cestu" mezi tradičním náboženstvím a pozitivistickým materialismem soudobé vědy. Pod pseudonymem Atom o svém duchovním bádání napsal pozoruhodnou "Knihu života". A tak v esoterickém mazdaznanu a vyvolávání duchů se k nám v "tajemném rytmu časových cyklů dějin" opět vrátila víra předků z dob prvních Přemyslovců.
Stejně jako kníže Václav, ani Václav Havel svého dědečka osobně nepoznal (zemřel v roce 1921), ale přesto jím byl výrazně ovlivněn. Můžeme vidět "... zřetelnou kontinuitu v jeho autorské invenci, myšlenkách i stylu: Text Vácslava Havla obsahuje ... mnohé z toho, co bude pak příznačné pro regulérní esejistické texty jeho vnuka" (Martin C. Putna). Václav Havel od něho převzal nejen důsledné odmítnutí materialistického výkladu světa, ale i hledání nového duchovního řádu jako své hlavní životní téma. Prožil rovněž určitou "konverzi", a později jako celosvětově uznávaný "filozof na trůně", se pokusil uskutečnit Vácslavovu ideu "kolegia mudrců", a to jednak veřejného: Forum 2000 i neveřejného - esoterního, které organizovala především jeho žena Dagmar. Václav Havel společně s ní zval do Lán a později do jejich střešovické vily některé esoteriky, mystiky, astrology i léčitele. První kontakty s alternativou navazovala ještě v disentu už jeho první žena Olga. Zájem Václava Havla o věci esoterní a skryté byl stejně jako u jeho dědečka hluboce niterný, jakoby jej vyvolával sám Erós v jedné ze svých nejvyšších podob (vedoucí podle Platona k pravému bytí) a zároveň ho trvale spojoval mocným poutem s jeho osudovou ženou Dagmar.
A tak i během našeho posledního rozhovoru s Václavem (po třetím "zázračném" zmrtvýchvstání) jsme kromě jeho zdraví probírali některé možnosti zastavení myšlení, abychom ve stavu "klidu srdce nerušeného myšlenkami" (Filokalia) získali přístup k našemu druhému vědomostnímu systému.
Celý příspěvek Milana Calábka najdete v únorové REGENERACI.
RSS kanály
![[Valid RSS]](/img/design/valid-rss.png "Validate my RSS feed")
Napsat redakci
Odeslat mailem