Zprava je to s 715 REGENERACE - -

Regenerace Facebook

Přátelé

Eminent - dobré knihy


Předplatné


Rádio Místo setkávání


Spagyria -  zdraví z přírody


REGENERACE Online

JIŘÍ ANDERLE - SNAŽME SE VŠE, CO JE ZÁPORNÉ, PŘEMĚNIT V KLADNOU HYBNOU SÍLU

Autor: Lída CHARVÁTOVÁ

Jiří Anderle - Snažme se vše, co je záporné, přeměnit v kladnou hybnou sílu

Výtvarník Jiří Anderle se v září dožil osmdesáti let. Na jeho počest se v Obecním domě v Praze koná do 15. ledna retrospektivní výstava Panoptikum. Přední český grafik a malíř má stále spoustu nápadů a elánu a říká, že ten nejdůležitější obraz ještě nenamaloval. Píše druhou knihu a natáčí se svým papouškem Žandou rozhlasový pořad, kde vzpomíná především na svůj rodný Pavlíkov a Rakovnicko.

Jak ve svých osmdesáti letech bilancujete?

Nečekal jsem, že to bude taková zlomová událost. Obrazy rád maluju, ale neexistuje, aby u mě doma visel můj obraz. Bez svých obrazů můžu žít, ale nemůžu žít bez své práce. Neznamená to, že se svých obrazů zbavuju. Jsou to moje děti, poctivě jsem je přivedl na svět. Už od dětství jsem byl posedlý kreslením a malováním. Jsou tu cykly od padesátých let. Když jsem hrál po Rakovnicku s kapelou, maloval jsem cyklus Vesnické tancovačky, kde se na sále střetává mládí se stářím, krása s drsností, láska s nenávistí. Přesvědčil jsem se, že můžu kreslit a malovat jen to, co jsem hluboce prožil, a to bylo to sobotní a nedělní hraní s milovanou kapelou. To byla krásná etapa mého života.

Jakým výtvarným vzděláním jste prošel?

První univerzita byla grafická škola, druhá byla u kapely zároveň s četbou klasiků. Doslova jsem hltal ruské a francouzské klasiky. Zároveň ještě probíhala výuka v teorii klasické hudby, protože všichni studenti vysokých škol uměleckého směru měli k dispozici Divadlo hudby, kde probíhalo školení o současné vážné hudbě. Přišel jsem sice do Prahy jako vesnický kluk, ale během deseti let školy jsem dohnal všechno, co jsem v dětství zameškal. Současný malíř nemůže jen ovládat dějiny umění, ale musí se zajímat o současnou hudbu, poezii, filozofii. Pak je celá etapa, kdy jsem byl osm let s Černým divadlem a cestoval po celém světě, to byla další vysoká škola. Začínal jsem jako jevištní technik, ale druhý rok už jsem stál na jevišti. Mezitím jsem přišel na to, jak spojit divadlo s výtvarným uměním. V divadelních šatnách a hotelových pokojích jsem ve volných chvílích vyrýval grafiky, a když jsem je pak poslal na mezinárodní bienále, dostávaly ceny.

Jak to, že vás proslavila grafika, když jste i maloval?

Bez problémů jsem totiž s sebou na cestách mohl vozit měděnou desku, jehly na rytí a všechny možné nástroje. V divadelních šatnách jsem si to rozložil, vyndal z tašky silnou žárovku a kreslil. Grafika se nádherně posílala jako tiskopis kamkoli, kdežto s obrazem to nešlo. Brzo jsem ale začal upřednostňovat malbu, hned jak to v sedmdesátých letech šlo.

A čemu dáváte přednost dnes?

Dnes to jede jako velký proud. Tato výstava ukázala, že ani jeden cyklus není dokončený. Můžu začít od prvního cyklu Vesnické tancovačky a dokončovat to s odstupem šedesáti let. Potřeboval bych ale ještě jeden život. Výstava mě nastartovala, že opět začínám zase od nuly, když mi bylo patnáct. Mám tu povahu, že se pořád jenom něčemu divím. Divím se, že jsem se ráno probudil, že jsem vešel do koupelny, že tam holím nějakýho dědka. To je nádherný! Mám taky rozepsanou knížku a zároveň natáčím rozhlasový pořad. Ocitl jsem se mezi posluchači jako vypravěč příběhů ze života, protože můj životopis je nesmírně košatý.

Jak jste se dostal k vyprávění?

Náhodou. Rozhlasoví režiséři Kolář a Němeček mi nabídli, abych pouštěl hudbu, kterou mám rád. Režisér Vlado Príkazský měl zájem si to poslechnout. Nevěděl jsem, co mám dělat. ?Vyprávěj příběhy, já to budu stříhat,? říkal mi. Začali jsme před dvaceti lety a pořad měl hned neskutečný ohlas. Nechtěl jsem chodit do studia, tak jsem si koupil aparaturu a pořady daroval posluchačům bez nároku na honorář. Uběhlo dvacet let a vyrostly dvě generace dětí, které kreslily papoušky na kraje dopisů pro rodiče. Pořad mají tak rádi, protože tam nacházejí svoje dětství, svůj životní příběh, osud.

Jakou hudbu rád posloucháte?

Zajímá mě všechno kromě nejsoudobějšího popu, protože hudba je výtvarnému umění nejblíž. Hudba výtvarné umění převyšuje, protože k nám letí prostorem, vniká nám do mysli a vyvolává úžasné asociace a pocity jako výtvarné umění, které má stejně jako hudba jednu zvláštnost - je slovy nepopsatelné. Když se Picassa ptali, co tím obrazem chtěl říct, odpověděl: ?Kdybych to mohl říct, nemusel jsem to malovat!?

Celý rozhovor včetně vzpomínky na setkání s páterem Ferdou najdete v lednové REGENERACI.

Připravila Lída CHARVÁTOVÁ.

Zdraví z REGENERACE

Více informací...

Rozhovory REGENERACE

Více informací...

Knižní tipy REGENERACE

Více informací...

Esoterické fenomény

Více informací...

Vyhledávání

Vyhledat:  

Keltský telegraf Online na Facebooku

Akce našich přátel - inzerce

Informace

  • Píšete redakci a žádáte odpověď? Přiložte ofrankovanou obálku se zpáteční adresou.
  • Chcete-li doporučit léčitele, obraťte se každou středu od 13:00 do 16:00 na MUDr. Petra Sedláčka a konzultantku Marii Příhodovou na tel.: 233 350 013
  • Už jste si předplatili REGENERACI? Za výtisk zaplatíte 28,50 Kč/1,43€ (43 Sk) a časopis dostanete domů tři dny po vydání. Nabízíme i rychlejší objednání prostřednictvím mobilního telefonu (viz OBJEDNÁVKA).

Semináře a přednášky REGENERACE

4.května 2017 v 19:00

PhDr. Patricie ANZARI, CSc.
Co je a není psychické týrání?

11.května 2017 v 19:00

MUDr. Petr Sedláček
Očkovat ANO, či NE? A proti čemu?

18.května 2017 v 19:00

Monika Stehlíková
Tvořivost a meditace v dětském světě

25.května 2017 v 19:00

MUDr. David Frej
Stravou proti zánětu

Více informací...

Kde nás najdete?

Astrovíkend, esoterický festival